Klicken Sie auf den unteren Button, um die Sprachumschalter über GoogleTranslate zu laden.
Oslava století vizuálních zázraků.
Klicken Sie auf den unteren Button, um die Sprachumschalter über GoogleTranslate zu laden.
Oslava století vizuálních zázraků.
Již před staletími se (stolní) zařízení, která mechanicky zobrazovala pohyb planet, nazývala planetária. Historie planetárií v dnešním slova smyslu – projekční planetária – však začala až na počátku 20. století:
Vývoj projekčního planetária je pod stoletým vlivem různých modelů hvězdné oblohy v podobě nebeských glóbů (např. Gottorp Globe (1664), Atwood Celestial (1913)) a mechanických modelů sluneční soustavy, které především demonstrovali pohybové sekvence mezi sebou (např. Huygens Planetarium (1682), Eisinga Planetarium (1774)). Obě modelové varianty jsou v hvězdném projektoru kombinovány a umožňují tak geocentrický pohled na pohybové sekvence na noční obloze.
Foto 1: Stiftung Schleswig-Holsteinische Landesmuseen / Marcus Dewanger
Foto 2: neznámý autor
Foto 3: Willem van Valkenburg
Uvedení prvního planetária (ZEISS Model I) do provozu proběhlo 16. září 1923 a o měsíc později byl představen oficiálním zástupcům na neveřejné demonstraci v Deutsches Museum. První veřejná prezentace se konala v roce 1924 a vešla do historie jako „Zázrak z Jeny“.
Fotografie 1, 2: Carl Zeiss Jena
7. května 1925 se v Deutsches Museum v Mnichově slavilo otevření prvního projekčního planetária na světě.
Foto: Deutsches Museum, Mnichov
Model I od společnosti ZEISS je dále vyvinut a dostal tvar činky. Pomocí toho je také možné reprodukovat jižní polokouli noční oblohy. Od roku 1931 se na vývoji vlastních planetáriových projektorů kromě ZEISS podílejí i další hráči. V roce 1931 je například ve škole v Lübecku (Německo) vytvořena „hvězdná komora“ a představuje tak také první školní planetárium. Od roku 1936 jsou ověřeny další nové technologie projektorů, např. Lewis Projector (San Jose, CA/USA) nebo Korkosz Projector z roku 1937 (Springfield, MA/USA).
Foto: Andreas Scholl & Planetarium Barmen
Foto: Vintage Germany-Bildagentur für historische Fotographie
Do druhé světové války bylo instalováno celkem 25 projektorů Model II v Německu, USA, Itálii, Japonsku, SSSR, Švédsku, Belgii, Francii a Rakousku.
Celosvětové rozšíření planetária postupuje. Dnes lze planetária nalézt ve všech částech světa.
Fotografický kredit: Planetárium Adler
Fotografický kredit: Sbírka historie planetária Andreas Scholl
Fotografický kredit: Planetario Montevideo
Fotografický kredit: Knihovna muzea v Aucklandu
Fotografický kredit: Johannesburgské planetárium
Když se staré přírodovědné muzeum v centru města zavřelo a bylo postaveno Muzeum vědy (MOS), vyvinulo MOS „road show“, která cestovala po regionu, dokud se neotevře nové. V roce 1948 bylo tedy odhaleno první přenosné planetárium, které poskytovalo promítací představení ve školách, knihovnách a kostelech v Nové Anglii. Dřevěná konstrukce o průměru 18 stop (asi 5 ½ metru) obsahovala projektor hvězdy Spitz a usadila se 50 lidí. Planetárium bylo využíváno MOS a později místní školou až do roku 2006.
Fotografie 1—3: Muzeum vědy Boston Archives
S použitím přídavných diaprojektorů v kupoli planetária lze poprvé zobrazit obsah obrazu, který nepochází ze samotného hvězdného projektoru: Na kupoli tak lze nyní kromě astronomických zobrazení prezentovat i neastronomický obsah. Ty mohly být viděny jako orámovaný čtverec na kopuli.
V letech 1960 až 1975 více než 60 astronautů z programů Mercury, Gemini a Apollo, stejně jako Skylab a Apollo-Soyuz Test Project, trénovalo v Morehead Planetarium & Science Center (Severní Karolína, USA). Tento výcvik byl nezbytný k tomu, aby astronauti, kteří často neměli mnoho zkušeností se souhvězdími nebo astronomií, mohli spolehlivě najít naváděcí hvězdy pro systémy navádění letu.
Foto: UNC-Chapel Hill Libraries
S použitím objektivu typu rybí oko bylo možné nyní od roku 1963 promítat kopulovité snímky, které nepocházely přímo z hvězdného projektoru. S pomocí celodopolárních snímků (allskys) tak bylo možné promítat více než jen astronomický obsah. zobrazeno. Tyto první Allsky sloužily především k zobrazování přírodních jevů (útvary mraků, západy slunce, podvodní snímky) a udělaly tak z planetária místo, kde se kromě astronomie daly tematizovat i další přírodní vědy.
Fotografie 1—6: Techniky extrémní širokoúhlé filmové fotografie a projekce, Richard O. Norton, Journal of the Society of Motion Picture and Television Engineers, svazek 78. února 1929
První komerční projektory pro speciální efekty v planetáriích nabídl SkySkan v roce 1968. Efekty jako pohybující se mraky a rotující černé díry již nemusely být realizovány s čímkoli, co bylo dostupné v kupoli nebo soukromě. Tyto analogové projektory se speciálními efekty se stále často používaly společně s podomácku vyrobenými projekčními zařízeními – ale s pomocí nových technik bylo možné dosáhnout nové úrovně speciálních efektů, kterých bylo u podomácku vyrobených projektorů obtížné dosáhnout.
Fotografie 1, 2: Sky-Skan Europe GmbH
Založení International Society of Planetarium Educators (ISPE) symbolizuje počátek rostoucí výměny mezi různými planetárii – nejen na dosud spíše regionální úrovni, ale i přes hranice různých národů. Do té doby byla a stále je výměna obsahu náročná především z technických důvodů, protože řada planetárií měla mezi komerčně prodávanými hvězdicovými projektory a především svépomocí vlastní technické vybavení. ISPE byl jedním z předchůdců dnešní International Planetarium Society (IPS).
Foto: horní polovina: s laskavým svolením Dave Weinrich a spodní polovina IPS: Cité de l'espace.
Sloučením nové filmové technologie IMAX Dome a klasického planetária ve společném sdíleném prostoru se mění nejen povaha prezentací v planetáriu, ale především samotná architektura: Sedadla, dříve uspořádaná do kruhu, jsou nyní umístěna v rovných řadách rozložených na výšku v nakloněné kopuli. Fleet Space Theatre (Kalifornie, USA) jako první planetárium a divadlo IMAX Dome znamená začátek konvergence lineárního hraného filmu a interaktivních, živě moderovaných formátů planetária.
Foto 1-5: Mary Anderson/ Fleet Space Theatre
"Laserium" Ivana Dryera byla první laserová hudební show v planetáriu a měla premiéru 19. listopadu 1973 v planetáriu Griffith Observatory (Kalifornie, USA). Na rozdíl od většiny planetárií events, hudební představení neměla žádný mandát k předávání znalostí, ale byla čistě zábavná. Příchod laserových systémů tedy také znamenal novou generaci event formátů, které lze v planetáriích nalézt i dnes.
Fotografie 1—3: Brian Wirthlin/Photon Alchemy
Použití přídavných projektorů v planetáriu nyní umožňuje zobrazení dalšího obrazového obsahu i dalšího (neastronomického) filmového obsahu. Tyto samostatné části vybavení tak rozšiřují možnosti prezentace planetária podobně jako projektory diapozitivů a speciálních efektů. Tento vývoj však také znamená, že v některých případech se v planetáriích používá až 120 jednotlivých mediálních zařízení, která poskytují zážitek z naplnění kupole.
První digitální projekční systém pro planetária, Digistar (I) od Evans & Sutherland, generuje v reálném čase vektorovou grafiku vyplňující kopuli. To umožnilo nejen digitální reprodukování funkcí hvězdného projektoru, ale také veškerého dalšího vizuálního obsahu, který byl myslitelný pomocí bodů a čar k promítání: Například bylo poprvé možné virtuálně opustit geocentrický pohled na noční oblohu a létat vesmírem. Díky použité katodové trubici byly projekce jednobarevné a lehce nazelenalé.
Foto: Evans & Sutherland
V roce 1983 vyvinula společnost SkySkan digitální multimediální řídicí systém pro planetária. Vývoj od analogové k digitální technologii v planetáriích tak pokročil nejen u samotné projekce, ale i u veškerého dalšího používaného mediálního vybavení.
Foto: Anna Green
S rozvojem různých můstkových a klíčových technologií lze digitální fulldome statické a pohyblivé obrazy promítat v planetáriích z konce 1990. let. K tomuto účelu se nyní používá spíše rastrová grafika než vektorová. Kromě generování klasického obsahu planetária v reálném čase to také umožňuje přehrávat lineární, předrenderované filmy.
Fotografie 1: Goto Inc. (Virtuarium)
Fotografie 2: Zeiss Group (ADLIP)
Digitální fulldome technologie stále více nahrazuje (v některých planetáriích až 120) jednotlivá mediální zařízení, což znamená, že vizuálnímu obsahu v planetáriích již neexistují žádná technická omezení. Kromě toho jsou kupolové systémy IMAX, které jsou někdy instalovány souběžně s technologií planetária, také nahrazovány sdílenou fulldome technologií. Hvězdné projektory však i přes možnost digitálního zobrazení stále existují a doplňují technologii fulldome.
Foto 1: Laurent ASSELIN/Planétarium de Saint-Etienne
Foto 2: Evans & Sutherland